Ahoj! 🙂

Rádi bychom se vám představili. Jsme Fanda a Kačka, dva mladí blázni, kteří se rozhodli splnit si svůj sen o cestě kolem světa na motorce. Vyrážíme 1. května z Čech směrem na Dálný Východ a cílem naší výpravy je samotný „konec světa“ – městečko Ushuaia v Patagonii. Čeká nás asi 22 zemí a více jak 55 000 km v sedle našeho železného oře. Pojedeme ve dvou na jednom stroji, což je u takto dlouhých výprav celkem rarita. Nemáme za zády žádný zkušený tým, jedeme sami, na vlastní pěst. Dlouhá léta jsme o tomhle smělém plánu jenom snili, až jsme si nakonec plácli a za pár dní konečně jedeme. 🙂

Na začátku bylo nutné řešit volbu vhodného stroje a v našem případě i jeho nezbytné úpravy. Je pravda, že jet se dá v podstatě na čemkoliv. Je to jenom otázkou vkusu, požadavků a peněz. My jsme si pro naše účely vybrali letité cestovní enduro BMW R 1150 GS. Aby motorka unesla nás dva a naši celoroční bagáž, muselo dojít k mnohým úpravám. Příprava stroje nám dala pořádně zabrat. Pokud vás zajímá, jak se taková motorka na tak dlouhou a namáhavou cestu připravuje, mrkněte se na náš článek zde.

Mnohem více nám ale dalo zabrat očkování. Teoreticky by nám stačilo pouze očkování proti žluté zimnici, které je na naší trase jediné povinně vyžadované. Ovšem my jsme se na základě rad od odborníka na slovo vzatého nechali očkovat ještě proti dalším pěti zákeřnostem. Ono se řekne 6 vakcín, ovšem nakonec celý očkovací proces zabral téměř půl roku a zhltnul nemalou sumu peněz (pokud vás zajímají detaily, hledejte zde).

Ze všeho nejvíc jsme se ovšem obávali byrokracie spojené s vyřízením víz. Nikdy předtím jsme víza řešit nemuseli, takže jsme netušili, do čeho jdeme. Světe, div se, ono to zas tak strašné nebylo. Na naší trase jsou pouze tři země, které vyžadují včasné vyřízení víz. Těmi jsou Rusko, Kazachstán a Mongolsko. Jako „prvocestovatelé“ bez špetky zkušenosti jsme se pro jistotu raději obrátili na agenturu, která poskytuje vízový servis do těchto zemí již řadu let a umí v tom, jak se říká, chodit. Na jejich stránkách jsme si stáhli pár formulářů, ty jsme vyplnili a spolu s našimi pasy je odeslali na jejich adresu. Zaplatili jsme zálohu a pak už zbývalo jen čekat. Za pár týdnů jsme měli pasy i s vízy doma. Takže námaha z naší strany minimální. A to jsme se té byrokracie báli jako čert kříže.

Právě teď, pár dní před odjezdem, se nacházíme ve fázi balení. Zabalit si ve dvou lidech do tří kufrů na tak dlouhou dobu je fakt oříšek. Nebylo zbytí, museli jsme jednat operativně. Nepromokavé vaky jsme přidělali všude, kam se dalo, a z naší motorky se tak rázem stala jakási variace na ověnčený vánoční stromeček.

A kudy všudy tedy povede naše cesta? Na cestě hodláme poměrně dost improvizovat a nechat se vést náhodou (anebo osudem, chcete-li). Limitováni budeme pouze termíny bezvízového styku v jednotlivých zemích a počasím. Takže plán trasy je provizorní a může se v průběhu cesty měnit o libovolný počet kilometrů. Trasu máme plus mínus stanovenou takto: Z České Republiky se vypravíme směrem na sever do Polska, a přes Litvu a Lotyšsko se dostaneme do Ruska. Tam budeme víceméně kopírovat trasu transsibiřské magistrály, vyjma odboček do Kazachstánu a Mongolska. Z Vladivostoku se přeplavíme do Jižní Korey a odtamtud do Vancouveru v Kanadě. Pokud tou dobou už na severu Ameriky nebudou padat trakaře, vydáme se na Aljašku. No a odtamtud už pak naše cesta povede více méně pořád na jih, až do argentinské Patagonie.

Pokud vás náš příběh zaujal, můžete nás sledovat na našich oficiálních stránkách www.wayaway.cz, anebo na Facebooku facebook.com/waywaycz. Budeme rádi za vaši podporu! 🙂

Mějte se, jak nejlíp dovedete. A jděte si za svými sny.

Fanda&Kačka
WayAway