Mnoho vody uplynulo od doby, kdy jsme se na konci ledna 2015 vrátili z naší první větší mimoevropské cesty. Čas uzrál a my jsme se shodli, že musíme prostě někam v roce 2017 zase zmizet, jinak se asi zblázníme. Tentokrát tedy nepojedeme na motorkách jako tehdy, ale zvolili jsme za přibližovadlo legendární nesmrtelný teréňák sovětské konstrukce – Ladu Niva.

A když už máme ruské vozidlo, tak kam jinam, než do Ruska. Konkrétně se pokusíme přejet od jihu na sever pohoří Ural, které je přírodní hranicí oddělující Evropu a Asii. Projedeme Ural od kazašských hranic až za polární kruh a jelikož jsme tělem i duší offrouďáci, byť motorkový, tak asfaltu se budeme vyhýbat jak čert kříži… 🙂
Nechceme jen tak bezcílně projet hory, ale určitě navštívíme říční kaňony a krasové oblasti na jihu, dále místo záhadné tragédie Djatlovovy výpravy, skalní sloupy Manpupuner, vylezeme na nejvyšší horu Uralu Narodnaju (1895m.n.m.) a snad stihneme navštívit spoustu dalších zajímavých míst. Je tam toho moc, ale my na to budeme mít jen zhruba měsíc a půl.
A kdo vlastně tvoří posádku? Já, „Rumas“ – hlavní trasér, řidič a ten méně zodpovědný razící heslo „to se nějak vymyslí“, druhým členem je Štemby, který mimo to, že je taktéž řidičem, tak má za úkol mě krotit a být tím zodpovědnějším na výpravě 🙂
Sháníme ještě jednu posádku s autem, samozřejmě nejlépe také s Nivou (není podmínkou), takže pokud nemáte někdo program na srpen až zaří a práší se vám ve stodole na teréňák, tak se ozvěte. To nějak vymyslíme 😀

 

Kontakt: