Cruising Nomads

Oba rádi a hodně cestujeme a vždy, ať se člověk dostane kamkoliv, zůstává touha jet ještě o kousek dál a poznat víc. Z každé dovolené však bylo potřeba vrátit se zpět domů, do práce, za povinnostmi. Delší expedice zůstávala dlouho v říši snů. Ale sny se naštěstí občas plní! A je tomu už tři a půl roku, co jsme vyrazili na cestu kolem světa.

Plán cesty není zrovna detailní, držíme se svého motta „hlavně to nepřeplánovat“ a když na to přijde, máme rádi překvapení a rádi bloudíme. Vyrazili jsme s představou, že za dva roky jsme doma jak na koni. A jsou to tři a půl a my nejsme ještě ani v půlce. V první etapě cesty jsme to vzali z rodné Ostravy jižní cestou přes Turecko, Írán a Pákistán do Indie, do té nejpodivnější a největší přelidněné země jižní Asie. Po všem, co jsme doposud viděli, zážitky z Indie, především díky indům samotným, zůstávají, co do intenzity, stále na prvních příčkách hitparády. Pár měsíců jsme se trápili s povolením vstupu do Barmy, vyzkoušeli všechny možné způsoby, jak se do země za rozumný peníz dostat vlastním autem (indicko-barmská hranice je uzavřena), abychom nakonec stejně zaplatili hříšné peníze jako všichni ostatní, kteří chtějí do Barmy autem. Z Thajska jsme si odskočili na dovolenou domů do Čech a v září 2013 zahájili druhou etapu naší cesty – jihovýchodní Asii a dál. Původně bylo v plánu procestovat státy jihovýchodní Asie a pak nahoru přes Čínu, Mongolsko a Rusko do Severní Ameriky.

Plány se mění a byrokratická mašinerie některých zemí tomu více než napomáhá. A tak se stalo, že místo Mongolska jsme náš nomádský příbytek poslali rovnou ze Singapuru na západní pobřeží Spojených států. V mezičase, kdy nám auto křižovalo vody Tichého oceánu, jsme se zastavili v Japonsku a Koreji. V květnu 2014 jsme po prvních, nikoliv však posledních peripetiích s americkými celníky vyzvedli auto z přístavu v Tacomě a vyrazili objevovat krásy severní Ameriky.

Po totálně přelidněné Asii jsme si užívali stovky kilometrů liduprázdných a divokých území Kanady a Aljašky. V létě 2015 jsme dojeli až na nejsevernější bod Ameriky (Prudhoe Bay, Aljaška), kam se dá dojet po cestě a od té doby pomalu kličkujeme na jih (toho času v Mexiku), až k tomu nejjižnějšímu bodu, do Ushuaia v Argentině. Z Argentiny máme v plánu přeplavat na jih Afriky a tudy nějak prokličkovat nahoru domů do Evropy. Na jak dlouho to ještě plánujeme? Kdo ví. Jak už to s plány bývá, nakonec může být všecko úplně jinak. Uvidíme.

Krátké videjko:
http://bc.ctvnews.ca/video?clipId=581519&binId=1.1184694&playlistPageNum=2

Camper:
Typ: MAN 9.136 FAE
Rok: 1988
Přestavba: 2010, Holandsko
Vlastnosti: 5,7l diesel, 4×4 (50:50), přední uzávěrka, redukce rychlosti, jednoduchý atmosférický motor bez elektroniky
Váha: 9 tun
Dojezd na nádrž: cca 2.500 km
Jméno: Bartolomeus (zděděné po první posádce)

Kontakt:
http://www.cruisingnomads.cz/
https://www.facebook.com/cruisingnomads/

IvanO MAN

Obytným autom som jazdil už strašne dávno, vždy ma fascinovala tá relatívna sloboda, ísť kam chcem, kedy chcem, zastať kde chcem. Napred som si obyťáky prenajímal, neskôr vlastnil Adriu, potom Hymer no a nakoniec som to posunul na iný level, postavil som expedičný obyťák na podvozku MAN 4×4, ktorý mi umožnil cestovať aj do menej rozvinutých krajín, kde je síce menej asfaltu, ale o to krajšia a nedotknuteľnejšia príroda.
Precestovanú mám samozrejme prakticky celú Európu, ďalej viackrát Rusko, potom Kazachstan, Uzbekistan, Tadžikistan, Gruzia, Arménsko, Turecko, Tunisko, Maroko, Albánsko. No a tento rok je v pláne Mongolsko.
Ak by niekoho zaujímalo, veľa toho mám na mojej stránke samozrejme vrátane spústy fotiek vo fotogalérii.