Ahoj moto-tuláci 🙂

Jmenujeme se Monika a Martin, jsme z Prahy a už pár let nás všude statečně a věrně doprovází naše modrá Matylda. Milujeme cestování… hned třemi způsoby – vandry po Čechách, výpravy s Matyldou a cesty s báglem…dál než dojede auto (limitem je hlavně čas) – zatím jsme prošmejdili v JV Asii Laos, Thajsko a Kambodžu.

Počátky našeho toulání spadají do přelomu 80. a 90. let, kdy jsme jezdili na vandry s usárnou a celtou. Potom co přišly děti, jsme dřevěnou postýlku nastěhovali do stařičké obytné Avie „Aviví“ a v toulání dalších pár let pokračovali takto. Náš rádius se zvětšil AŽ na Slovensko!!!

Další etapou byl kombík Ford Escort… kam jsme se v případě nepřízně počasí vešli i všichni čtyři…naše rodina včetně dětí se stávala stále odolnější 🙂. V této etapě jsme důkladně projezdili Alpy, Rakousko, Slovinsko, Chorvatsko a Černou Horu. Čím byly děti větší, tím byly sice odolnější, ale zároveň také zabíraly víc místa.

Takže v roce 2008 jsme začali hledat to pravé obytné autíčko pro naše další cesty. A protože naše začátky v obytné Avii byly nezapomenutelné, bylo jasné, že hledáme bydlíka – tak malého, aby podjel klandry na cestičkách vedoucích k moři (které tam brání vjezdu karavanů). Tak krátkého, aby na trajektech spadal mezi osobáky a měl to levnější. Tak spolehlivého, aby nás nikdy někde nenechal a samozřejmě tak velkého, aby se dal uvnitř dobře upravit a obývat. Bohužel tenkrát jsme byli zelenáči a na jeden (z dnešního pohledu) nejdůležitější prvek jsme zapomněli – a to, aby auto bylo 4×4 🙁

Pořídili jsme si osm let staré, modré autíčko s čitelnou historií života – v garáži u důchodců, kteří ho velmi pěkně opečovávali. Dovnitř auta jsme svařili kovovou odklápěcí konstrukci, která byla vymyšlená přímo na míru tak, aby se pod ní vešly bomby s vařičem, dva 20l. kanistry na vodu a sprchu, přepravky s jídlem, oblečení a zásoby vod a piv na cestu. Tím začalo to skutečné cestování. Projezdili jsme křížem krážem Alpy, Korsiku, Sardinii, Sicílii, Itálii, Kalábrii, celé vnitrozemí Řecka a ostrov Peloponés.

Děti odrostly a od roku 2013 se touláme zase jen ve dvou…a má to své nesporné klady 🙂 Naše cesty tím získaly jasný off-roadový nádech a rádius se opět značně zvětšil. Nikdy jsme neměli rádi masový turismus a tak se cesty otáčejí stále více k východu. Albánie nás doslova uchvátila a ohromila svou nádherou a divokostí. Bohužel jsme tu poprvé narazili na naše terénní limity a museli se smířit s tím, že ač má naše Matylda statečné srdce „offrouďáka“, všude se prostě nedostane. Přesto se vyškrábala na místa, kde míjející posádky teréních aut nechápali, co tam děláme a hlavně jak jsme se TAM kruci dostali 😀

Minulé léto (2015) jsme podnikli zatím nejdelší moto-cestu a během necelého měsíce zdolali 11.626km severem Turecka do Gruzie a přes východ a jih Turecka zpět. Cesta byla nezapomenutelná a jsme neskutečně rádi, že jsme jí ještě stihli, protože dnes je situace v tamním regionu zas o dost horší. Viděli jsme nádhernou přírodu, architekturu a starobylé památky a zejména zažili spoustu hezkých setkání s neskutečně milými a pohostinnými lidmi.

Některým z vás je možná naše Matylda povědomá – a není se co divit… na podzim minulého roku nám jí nějaký hajzl ukradl u baráku. V naprostém zoufalství jsem pustila do světa internetu a hlavně na FB prosbu o nalezení. Pověsila jsem tuto zprávu s fotkami úplně všude – do cestovatelských skupin, ke kamióňákům, k motorkářům, k Žlutým trabantům…a sdílelo to neskutečných několik tisíc lidí. ZNOVU TÍMTO DĚKUJI A NEPŘESTÁVÁM BÝT VDĚČNÁ!!! Za tři dny jsme naše autíčko našli díky jednomu telefonátu a všímavosti dotyčné. Stálo zaparkované 5km od nás a asi čekali, jestli v sobě nemá zabudovanou GPS, než ho definitivně odvezou (nemělo). Ten den se stal zázrak a já od té doby věřím na Mikuláše 😀 Dá se říct, že zabezpečenější motorové vozidlo než naše Matylda v současné době neexistuje 🙂 🙂 🙂

Největším snem do budoucna je velká cesta do Uzbekistánu a Kyrgyzstánu a Kazachstánu, kdy nebudeme tlačení časem. Snad se nám to také jednou podaří. Země jako Španělsko, Portugalsko, Irsko, Skotsko a Skandinávii si necháváme v záloze na stáří. Když počítám ještě všechny země „v doletu“, které musíme rozhodně taktéž vidět…budeme muset žít tak nejmíň do 300 let 🙂 Přejeme vám spoustu krásných cest! M&M&M

Kontakt:
fb: Monika Židlická

1 2 ... 4 ►