Moto-expedice Central Asia 2014

Zdravíme všechny, kterým je dvorek malej..
Úvodem – nepatříme mezi ty, které doprovází při svejch toulkách plechovky (různé formy automobilů) Z nějakého důvodu na nás zbyly staré vrány jménem Yamaha XTZ 750 Supertenére. Tyhle staré báby s námi už procestovali kus světa. Jsou staré, vošoupané, blbuvzdorné, snadnoopravitelné – skoro stejně jako naše partička. Nicméně nejde o to jaké trubky tě vezou, ale o stejné postižení..a to poznávat dálky ve stylu na hulváta.

Představím naší partičku:

Fox – Radek Liška
myslí si že je krásnej (tak mu to neberte), chytrej až prudce inteligentní, sečtělej, technicky vymakanej a parťák do nepohody nepsaně jmenován velitelem smečky, v případě konfliktu má právo „veta“.

Shantis – Franta Šanta
inteligentní pankáč, bravurně zvládá birokratickej boj, ačkoliv má vše srovnané dokáže vnést do života chaos, přísnej až votravnej hlavně když má hlad dokáže s sebou nabalit vše ale i co nepotřebuje a pravděpodobně vůbec ani potřebovat nebude. GPS a MAP Guru.

Bonnyes – Láďa Uttendorfský
to jsem já a jsem podobnej Bredu Pittovi. Popisovat se nehodlám, ale prej skvěle překládám do ruštiny (a to ji totiž vůbec neumim).

Řekl bych, že jsme tak neslučitelná partička, až se vlastně máme rádi a navzájem se doplňujeme. Absolvovali jsme spolu anebo bez sebe několik tripů z nichž jeden z nich byl do dálek východu centrální Asie. Kyrgoš, Tájik, Uzbek, Kazoš.. Skvělí lidi, skvělé poznání a tvrdý návrat do Evropy. Pravděpodobně budete souhlasit, že nás má spousty lidí za blázny, ale kdo chce, ten najde způsob. Největším nedostatkem je čas, který je třeba naplno využít.  Letos tedy razíme do Maroka a líznout si západní Sahary.
Tyto stránky sleduji od začátku a rádi předáme i nasbíráme další zkušenosti.

náš fejsbuk na kterém najdeš video a rozhovor s Alešem z Kolama dolu.

Kontakt:
www.facebook.com/centralasia2014

Medvědi na cestách

Hospodský a bývalý památkář Martin a geografka a nadšená zahradnice Helena. Spolu se svérázným československým vlčákem Kibou se touláme po světě a pak se zase vracíme do našeho rodného Kokořínska. Máme rádi dobré jídlo a dobrý spánek a tak není divu, že se naším vzorem stali medvědi. A to nejen pro jejich elegantní styl života, kdy půlku roku prospí.  nás v různých formách provázeli celým dosavadním společným soužitím tak dlouho, až jsme se jimi prostě sami stali!

Proč cestujeme autem?
Když jsme přemýšleli, kam se bude náš cestovatelských životopis ubírat dále, shodou všech možných okolností jsme se rozhodli z větší části opustit romantický klapot železničních náprav a proudové motory moderních letadel a zaměřit se na pohyb po čtyřech kolech. Samotný přesun autem pro nás ale není cílem našich cest. Auto bereme pouze jako ideální dopravní prostředek, ovšem stále si stojíme za tím, že nic není nad pohyb vlastní silou. Neholdujeme brázdění lesních cest a horských pěšin na čtyřech kolech. Vždy raději vezmeme v údolí batoh na záda, opustíme náš pojízdný hotel a vyrazíme do kopců po svých!

Co máme za sebou?
Naše autocestovatelská vášeň netrvá moc dlouho, ale i tak jsme se zvládli podívat po krásných balkánských kopcích v Bosně a Hercegovině, malebné krajině italské Umbrie nebo hobitích kopcích anglického Walesu. Ale hlavně jsme v roce 2015 podnikli vysněnou cestu přes Polsko, Pobaltí, širé Rusko až do magického Mongolska a zpět domů přes pustý Kazachstán a krásný a hornatý Kyrgyzstán!

Kontakt:
www.medvedinacestach.cz
www.facebook.com/medvedinacestach

4ManGo

Cestování nejen po Evropě automobilem Škoda Forman Solitaire. V roce 2013 jsme pokořili Estonsko. V roce 2014 samotné Turecko. 2015, 2016..? 😉

Proč právě Forman? Protože Žigulíky už nám došly a protože je to velice
jednoduché auto na údržbu a opravy. Dalším faktorem jsou také pořizovací
náklady na pořízení a úpravu expedičního vozu. Přiznejme si, nejsme žádná organizace s velkým rozpočtem. Celý tento projekt je naším koníčkem, do kterého vrážíme vlastní, dosti omezené investice. Asi tak jako většina cestovatelů.
Každopádně hnacím motorem pro nás je to, že nehodláme trávit volno obvyklým způsobem. Jít do cestovní kanceláře, vybrat si z připraveného katalogu dovolenou,
zaplatit ji a poté se nechat někým odvézt na určené místo, kde se člověk bude smažit na sluníčku a poslouchat ryk německých turistů…

To opravdu není pro nás. Válet na sluníčku u vody se můžeme doma, nemusíme nikam jezdit. Chceme si jen užít cestu a netradičně a po svém projet námi vybranou lokalitu, poznat místní kulturu, místní obyvatelstvo, … cokoliv co nebude tím turistickým pozlátkem. Samozřejmě že zavítáme do destinací plných památek a místních krás. Ale podívat se a… a jedeme dál.
Jak řekl jeden, který projel téměř celý svět: „Cesta je cíl…“ 
A my si cestu najdeme, nebo si uděláme vlastní…“  To je naše motto!

Retro Travel

Volám sa Michal Valtr.
Odjakživa ma bavilo cestovať, bádať po nových veciach a miestach. Veľkou záľubou sú pre mňa aj staré veci, ktoré často krát mnohí ľudia odpisujú. Spojil som tieto dve veci a rozhodol som sa cestovať na mojej motorke ČZ-175/487 z roku 1987. Tento rok som zdolal veľkú časť Balkánu a nazval som to cesta cez bývalú Juhosláviu. Moja trasa viedla cez Slovensko, Maďarsko, Rakúsko, Slovinsko, Chorvátsko, Bosnu a Hercegovinu, Čiernu Horu, Srbsko, Rumunsko, Maďarsko a domov na Slovensko.

Mnohí ľudia, ktorých stretávam, alebo poznám, tomu nerozumejú čudujú sa. Pár ľudí mi aj povedalo že som blázon. Prečo nejdem na novšej, lepšej motorke alebo prečo idem sám – aj takéto otázky počúvam často. Treba to vyskúšať a zakúsiť ten pocit, ktorý nezažijete nijak inak. Mám hrozne rád adrenalín a všetko nezvyčajné možno aj preto som s tím začal a budem v tom pokračovať 🙂

Ďalšia cesta po vlastnej ose sa pripravuje.
V roku 2015 som sa vybral na tejto motorke zdolať štát ležiaci ďaleko na východ od Slovenska, Mongolsko. Bolo to určite náročnejšie ako na prípravu tak aj na celkovú realizáciu no stálo to za to. Štáty Gruzínsko, Rusko, Kazachstan a Mongolsko ma vždy veľmi lákali. Čo bude ďalšia cesta? Všetky novinky nájdete na stránke Retro travel.

Kontakt:
www.facebook.com/retrotravel.SK
valtr88@gmail.com

Cesta je cílem – Velká cesta napříč Asií

„42 kW, 20000 km, 12 zemí a 2 pitomci, kteří netuší, co je čeká“ Tak jsme prezentovali náš výlet autem do Thajska. Nakonec z toho bylo 8 měsíců, 42000km a do Thajska jsme nedojeli. Cesta dodávkou VW Transporter T3 z roku 1990 po Asii.

Kontakt:
www.facebook.com/cestajecilem
www.cestajecilem.cz

Busíkem do Murmansku

Zdraví vás Honza a Kristýna!

Cestovatelský pár z Ostravy, který tráví volný čas nejraději v přírodě nebo na cestách. Spolu jsme procestovali téměř celou Evropu, několikrát Skandinávii, dvakrát Rusko, USA, Indii a další země. Kam to jde, jedeme autem – ideálně dodávkou VW Transporter. Začali jsme s T4, pak s T5 a teď, po nekonečné renovaci, konečně vyrážíme do světa s naším VW T2 (1978), kterému říkáme Vila Vilekula 🙂
V roce 2014 jsme s ním přes Finsko a Norsko dojeli až do Murmansku, za měsíc jsme ujeli prakticky bez závad 8 500 km a plánujeme další cesty.
Na cestách nejraději chodíme po horách a přírodních památkách, jezdíme na MTB a poslední dobou s sebou často bereme i koloběžky. Naším velkým snem je malá terénní dodávka 4×4, se kterou bychom se chtěli vydat na Sibiř, do Mongolska, Kyrgyzstánu, Nepálu a dalších zemí.

Kontakt:
https://www.facebook.com/busikemdomurmansku/
www.camper-outdoor.cz

Maťa a Milan na cestách

Sme Maťa a Milan, cestovateľský pár, ktorý miluje cestovanie všetkého druhu….a áno, najmä autom.
Najprv sme cestovali naším Brunom (BMW E36 Cabrio, ročník 1995) po Franzúzskej riviére, Korzike, Balkáne a Sardínii. Prespávanie v stane, presuny každý deň a najmä neustále zdokonaľovanie obsahu a systému nabalenia auta…..
….nám však nestačili a prikúpili sme si Eda (Mitsubishi L300, ročník 1994). Komplet sme si ho prerobili a vytvorili z neho byt na kolesách. O radosti vymýšľať sofistikované úložné priestory ani nehovorím (smile) Keď sme už boli na kempoch nezávislí, vybrali sme sa ďalej a precestovali sme Gruzínsko, Arménsko a Turecko.
Ani to nám však nestačilo a tak sme mesiac po návrate odleteli na Nový Zéland, kde nám do zbierky pribudla Honda Odyssey (ročník 1995, inak dosť črep). Na nej sme cestovali 6 mesiacov naprieč krajinou a spoznávali život na opačnej strane zemegule.
Uvidíme, kam nás nohy dovedú alebo kolesá zavezú nabudúce 🙂

Kontakt:
www.mata-milan.eu
facebook.com/Maťa-a-Milan-na-cestách

Team PandaRaptor

Ahoj jsme tři cestovatelé Ondřej Demut, Alex Michal a Jirka Zadražil, které nadchla myšlenka Mongol Rally.

V roce 2014 jsme z Itálie koupili Fiat Panda s motorem o obsahu 0,9l a výkonem něco kolem 40 koní J a dali ho dohromady. Ještě v tomtéž roce jsme podnikli malou zkušební cestu z ČR do Chorvatska přes Alpy, abychom autíčko otestovali. V roce 2015 jsme pak vyrazili na Mongol Rally. Vyjeli jsme z Prahy směr Goodwood, kde byl oficiální start. Z Goodwoodu jsme se chtěli jižní trasou dostat do Mongolska. Bohužel jsme po projetí Rakouska, Maďarska, Srbska, Bulharska, Turecka, Gruzie a Arménie nebyli vpuštěni na území Ruska. Cesta tak pro nás skončila na hranicích Gruzie a Ruska. Panda všechno zvládla na jedničku a teď plánujeme další akce.

Jen tak na okraj Alex je nejmladším členem teamu, co kdy jel Mongol Rally. V době cesty mu bylo 14.

Škoda Tour

Prvním impulsem byla maturita… když se má člověk učit, tak samozřejmě dělá vše jiné… uklízí, umývá nádobí… a já si řekl, pokud maturitu udělám, objedu Černé moře škodovkou. To se psal rok 2004.

Myšlenka upadla do zapomnění až do roku 2011. Za tento rok a rok následující jsme najeli přes 11.000km po Evropě, ve stařičké škodovce z roku 1978.
Navštívili jsme Polsko, Estonsko, Lotyšsko, Litvu, Slovensko, Maďarsko, Srbsko, Kosovo, Černou horu, Albánii, Chorvatsko, Bosnu a Hercegovinu, Rakousko, Slovinsko a Itálii.

Na počátku roku 2013 jsme ale vzhlédli výše… A v září jsme s 35let starou Škodou 120l jeli k hranicím Číny.
17.065km napříč střední Asii, kde se střídali nekonečné rovné pláně, sedmitisícové hory pohoří Taň – šan, pouště a bez výjimky milí a vstřícní lidé. V roce 2015 jsme malinko obrátili směr… čekala nás Anglie, Španělsko a nádherné Portugalsko…. a jedeme dál….

Kontakt:
www.facebook.com/skodatour2011

Cruising Nomads

Oba rádi a hodně cestujeme a vždy, ať se člověk dostane kamkoliv, zůstává touha jet ještě o kousek dál a poznat víc. Z každé dovolené však bylo potřeba vrátit se zpět domů, do práce, za povinnostmi. Delší expedice zůstávala dlouho v říši snů. Ale sny se naštěstí občas plní! A je tomu už tři a půl roku, co jsme vyrazili na cestu kolem světa.

Plán cesty není zrovna detailní, držíme se svého motta „hlavně to nepřeplánovat“ a když na to přijde, máme rádi překvapení a rádi bloudíme. Vyrazili jsme s představou, že za dva roky jsme doma jak na koni. A jsou to tři a půl a my nejsme ještě ani v půlce. V první etapě cesty jsme to vzali z rodné Ostravy jižní cestou přes Turecko, Írán a Pákistán do Indie, do té nejpodivnější a největší přelidněné země jižní Asie. Po všem, co jsme doposud viděli, zážitky z Indie, především díky indům samotným, zůstávají, co do intenzity, stále na prvních příčkách hitparády. Pár měsíců jsme se trápili s povolením vstupu do Barmy, vyzkoušeli všechny možné způsoby, jak se do země za rozumný peníz dostat vlastním autem (indicko-barmská hranice je uzavřena), abychom nakonec stejně zaplatili hříšné peníze jako všichni ostatní, kteří chtějí do Barmy autem. Z Thajska jsme si odskočili na dovolenou domů do Čech a v září 2013 zahájili druhou etapu naší cesty – jihovýchodní Asii a dál. Původně bylo v plánu procestovat státy jihovýchodní Asie a pak nahoru přes Čínu, Mongolsko a Rusko do Severní Ameriky.

Plány se mění a byrokratická mašinerie některých zemí tomu více než napomáhá. A tak se stalo, že místo Mongolska jsme náš nomádský příbytek poslali rovnou ze Singapuru na západní pobřeží Spojených států. V mezičase, kdy nám auto křižovalo vody Tichého oceánu, jsme se zastavili v Japonsku a Koreji. V květnu 2014 jsme po prvních, nikoliv však posledních peripetiích s americkými celníky vyzvedli auto z přístavu v Tacomě a vyrazili objevovat krásy severní Ameriky.

Po totálně přelidněné Asii jsme si užívali stovky kilometrů liduprázdných a divokých území Kanady a Aljašky. V létě 2015 jsme dojeli až na nejsevernější bod Ameriky (Prudhoe Bay, Aljaška), kam se dá dojet po cestě a od té doby pomalu kličkujeme na jih (toho času v Mexiku), až k tomu nejjižnějšímu bodu, do Ushuaia v Argentině. Z Argentiny máme v plánu přeplavat na jih Afriky a tudy nějak prokličkovat nahoru domů do Evropy. Na jak dlouho to ještě plánujeme? Kdo ví. Jak už to s plány bývá, nakonec může být všecko úplně jinak. Uvidíme.

Krátké videjko:
http://bc.ctvnews.ca/video?clipId=581519&binId=1.1184694&playlistPageNum=2

Camper:
Typ: MAN 9.136 FAE
Rok: 1988
Přestavba: 2010, Holandsko
Vlastnosti: 5,7l diesel, 4×4 (50:50), přední uzávěrka, redukce rychlosti, jednoduchý atmosférický motor bez elektroniky
Váha: 9 tun
Dojezd na nádrž: cca 2.500 km
Jméno: Bartolomeus (zděděné po první posádce)

Kontakt:
http://www.cruisingnomads.cz/
https://www.facebook.com/cruisingnomads/