Oba rádi a hodně cestujeme a vždy, ať se člověk dostane kamkoliv, zůstává touha jet ještě o kousek dál a poznat víc. Z každé dovolené však bylo potřeba vrátit se zpět domů, do práce, za povinnostmi. Delší expedice zůstávala dlouho v říši snů. Ale sny se naštěstí občas plní! A je tomu už tři a půl roku, co jsme vyrazili na cestu kolem světa.

Plán cesty není zrovna detailní, držíme se svého motta „hlavně to nepřeplánovat“ a když na to přijde, máme rádi překvapení a rádi bloudíme. Vyrazili jsme s představou, že za dva roky jsme doma jak na koni. A jsou to tři a půl a my nejsme ještě ani v půlce. V první etapě cesty jsme to vzali z rodné Ostravy jižní cestou přes Turecko, Írán a Pákistán do Indie, do té nejpodivnější a největší přelidněné země jižní Asie. Po všem, co jsme doposud viděli, zážitky z Indie, především díky indům samotným, zůstávají, co do intenzity, stále na prvních příčkách hitparády. Pár měsíců jsme se trápili s povolením vstupu do Barmy, vyzkoušeli všechny možné způsoby, jak se do země za rozumný peníz dostat vlastním autem (indicko-barmská hranice je uzavřena), abychom nakonec stejně zaplatili hříšné peníze jako všichni ostatní, kteří chtějí do Barmy autem. Z Thajska jsme si odskočili na dovolenou domů do Čech a v září 2013 zahájili druhou etapu naší cesty – jihovýchodní Asii a dál. Původně bylo v plánu procestovat státy jihovýchodní Asie a pak nahoru přes Čínu, Mongolsko a Rusko do Severní Ameriky.

Plány se mění a byrokratická mašinerie některých zemí tomu více než napomáhá. A tak se stalo, že místo Mongolska jsme náš nomádský příbytek poslali rovnou ze Singapuru na západní pobřeží Spojených států. V mezičase, kdy nám auto křižovalo vody Tichého oceánu, jsme se zastavili v Japonsku a Koreji. V květnu 2014 jsme po prvních, nikoliv však posledních peripetiích s americkými celníky vyzvedli auto z přístavu v Tacomě a vyrazili objevovat krásy severní Ameriky.

Po totálně přelidněné Asii jsme si užívali stovky kilometrů liduprázdných a divokých území Kanady a Aljašky. V létě 2015 jsme dojeli až na nejsevernější bod Ameriky (Prudhoe Bay, Aljaška), kam se dá dojet po cestě a od té doby pomalu kličkujeme na jih (toho času v Mexiku), až k tomu nejjižnějšímu bodu, do Ushuaia v Argentině. Z Argentiny máme v plánu přeplavat na jih Afriky a tudy nějak prokličkovat nahoru domů do Evropy. Na jak dlouho to ještě plánujeme? Kdo ví. Jak už to s plány bývá, nakonec může být všecko úplně jinak. Uvidíme.

Krátké videjko:
http://bc.ctvnews.ca/video?clipId=581519&binId=1.1184694&playlistPageNum=2

Camper:
Typ: MAN 9.136 FAE
Rok: 1988
Přestavba: 2010, Holandsko
Vlastnosti: 5,7l diesel, 4×4 (50:50), přední uzávěrka, redukce rychlosti, jednoduchý atmosférický motor bez elektroniky
Váha: 9 tun
Dojezd na nádrž: cca 2.500 km
Jméno: Bartolomeus (zděděné po první posádce)

Kontakt:
http://www.cruisingnomads.cz/
https://www.facebook.com/cruisingnomads/