Maťa a Milan na cestách

Sme Maťa a Milan, cestovateľský pár, ktorý miluje cestovanie všetkého druhu….a áno, najmä autom.
Najprv sme cestovali naším Brunom (BMW E36 Cabrio, ročník 1995) po Franzúzskej riviére, Korzike, Balkáne a Sardínii. Prespávanie v stane, presuny každý deň a najmä neustále zdokonaľovanie obsahu a systému nabalenia auta…..
….nám však nestačili a prikúpili sme si Eda (Mitsubishi L300, ročník 1994). Komplet sme si ho prerobili a vytvorili z neho byt na kolesách. O radosti vymýšľať sofistikované úložné priestory ani nehovorím (smile) Keď sme už boli na kempoch nezávislí, vybrali sme sa ďalej a precestovali sme Gruzínsko, Arménsko a Turecko.
Ani to nám však nestačilo a tak sme mesiac po návrate odleteli na Nový Zéland, kde nám do zbierky pribudla Honda Odyssey (ročník 1995, inak dosť črep). Na nej sme cestovali 6 mesiacov naprieč krajinou a spoznávali život na opačnej strane zemegule.
Uvidíme, kam nás nohy dovedú alebo kolesá zavezú nabudúce 🙂

Kontakt:
www.mata-milan.eu
facebook.com/Maťa-a-Milan-na-cestách

Team PandaRaptor

Ahoj jsme tři cestovatelé Ondřej Demut, Alex Michal a Jirka Zadražil, které nadchla myšlenka Mongol Rally.

V roce 2014 jsme z Itálie koupili Fiat Panda s motorem o obsahu 0,9l a výkonem něco kolem 40 koní J a dali ho dohromady. Ještě v tomtéž roce jsme podnikli malou zkušební cestu z ČR do Chorvatska přes Alpy, abychom autíčko otestovali. V roce 2015 jsme pak vyrazili na Mongol Rally. Vyjeli jsme z Prahy směr Goodwood, kde byl oficiální start. Z Goodwoodu jsme se chtěli jižní trasou dostat do Mongolska. Bohužel jsme po projetí Rakouska, Maďarska, Srbska, Bulharska, Turecka, Gruzie a Arménie nebyli vpuštěni na území Ruska. Cesta tak pro nás skončila na hranicích Gruzie a Ruska. Panda všechno zvládla na jedničku a teď plánujeme další akce.

Jen tak na okraj Alex je nejmladším členem teamu, co kdy jel Mongol Rally. V době cesty mu bylo 14.

Cruising Nomads

Oba rádi a hodně cestujeme a vždy, ať se člověk dostane kamkoliv, zůstává touha jet ještě o kousek dál a poznat víc. Z každé dovolené však bylo potřeba vrátit se zpět domů, do práce, za povinnostmi. Delší expedice zůstávala dlouho v říši snů. Ale sny se naštěstí občas plní! A je tomu už tři a půl roku, co jsme vyrazili na cestu kolem světa.

Plán cesty není zrovna detailní, držíme se svého motta „hlavně to nepřeplánovat“ a když na to přijde, máme rádi překvapení a rádi bloudíme. Vyrazili jsme s představou, že za dva roky jsme doma jak na koni. A jsou to tři a půl a my nejsme ještě ani v půlce. V první etapě cesty jsme to vzali z rodné Ostravy jižní cestou přes Turecko, Írán a Pákistán do Indie, do té nejpodivnější a největší přelidněné země jižní Asie. Po všem, co jsme doposud viděli, zážitky z Indie, především díky indům samotným, zůstávají, co do intenzity, stále na prvních příčkách hitparády. Pár měsíců jsme se trápili s povolením vstupu do Barmy, vyzkoušeli všechny možné způsoby, jak se do země za rozumný peníz dostat vlastním autem (indicko-barmská hranice je uzavřena), abychom nakonec stejně zaplatili hříšné peníze jako všichni ostatní, kteří chtějí do Barmy autem. Z Thajska jsme si odskočili na dovolenou domů do Čech a v září 2013 zahájili druhou etapu naší cesty – jihovýchodní Asii a dál. Původně bylo v plánu procestovat státy jihovýchodní Asie a pak nahoru přes Čínu, Mongolsko a Rusko do Severní Ameriky.

Plány se mění a byrokratická mašinerie některých zemí tomu více než napomáhá. A tak se stalo, že místo Mongolska jsme náš nomádský příbytek poslali rovnou ze Singapuru na západní pobřeží Spojených států. V mezičase, kdy nám auto křižovalo vody Tichého oceánu, jsme se zastavili v Japonsku a Koreji. V květnu 2014 jsme po prvních, nikoliv však posledních peripetiích s americkými celníky vyzvedli auto z přístavu v Tacomě a vyrazili objevovat krásy severní Ameriky.

Po totálně přelidněné Asii jsme si užívali stovky kilometrů liduprázdných a divokých území Kanady a Aljašky. V létě 2015 jsme dojeli až na nejsevernější bod Ameriky (Prudhoe Bay, Aljaška), kam se dá dojet po cestě a od té doby pomalu kličkujeme na jih (toho času v Mexiku), až k tomu nejjižnějšímu bodu, do Ushuaia v Argentině. Z Argentiny máme v plánu přeplavat na jih Afriky a tudy nějak prokličkovat nahoru domů do Evropy. Na jak dlouho to ještě plánujeme? Kdo ví. Jak už to s plány bývá, nakonec může být všecko úplně jinak. Uvidíme.

Krátké videjko:
http://bc.ctvnews.ca/video?clipId=581519&binId=1.1184694&playlistPageNum=2

Camper:
Typ: MAN 9.136 FAE
Rok: 1988
Přestavba: 2010, Holandsko
Vlastnosti: 5,7l diesel, 4×4 (50:50), přední uzávěrka, redukce rychlosti, jednoduchý atmosférický motor bez elektroniky
Váha: 9 tun
Dojezd na nádrž: cca 2.500 km
Jméno: Bartolomeus (zděděné po první posádce)

Kontakt:
http://www.cruisingnomads.cz/
https://www.facebook.com/cruisingnomads/

IvanO MAN

Obytným autom som jazdil už strašne dávno, vždy ma fascinovala tá relatívna sloboda, ísť kam chcem, kedy chcem, zastať kde chcem. Napred som si obyťáky prenajímal, neskôr vlastnil Adriu, potom Hymer no a nakoniec som to posunul na iný level, postavil som expedičný obyťák na podvozku MAN 4×4, ktorý mi umožnil cestovať aj do menej rozvinutých krajín, kde je síce menej asfaltu, ale o to krajšia a nedotknuteľnejšia príroda.
Precestovanú mám samozrejme prakticky celú Európu, ďalej viackrát Rusko, potom Kazachstan, Uzbekistan, Tadžikistan, Gruzia, Arménsko, Turecko, Tunisko, Maroko, Albánsko. No a tento rok je v pláne Mongolsko.
Ak by niekoho zaujímalo, veľa toho mám na mojej stránke samozrejme vrátane spústy fotiek vo fotogalérii.

Northern Slovakia 2 Northern India

Volám sa Jirka Janeček a spolu s manželkou Dankou je našim veľkým koníčkom cestovanie. Našim snom bola dlhé roky overland cesta do Austrálie. Keď nám odrástli deti, zistili sme, že nastala ta správna doba, kúpili a upravili sme „vhodné“ auto na cestu, zredukovali ciel cesty na sever Indie-Ladakh a vyrazili. Plán bol jednoduchý, mesiac cesta tam cez Turecko, Irán a Pakistan do Indie, mesiac poznávať Ladakh a mesiac cesta späť. Overland Austráliu sme si nechali na inokedy 🙂

Naše expedičné auto:

Hyundai H1,  r.v. 1998, 2,5TD, 59 kW

Úpravy minimálne, vnútorný priestor prerobený na bývanie, skvelá voľba boli pneu BF Goodrich AT, nemali sme ani jeden defekt.

H1 je dostatočne robustné a jednoduché auto aby sa dalo kdekoľvek opraviť, čo našťastie ani nebolo treba. Jediným mínusom je výkon, a to hlavne vo väčších výškach. Hovorí sa, že na 1.000m výšky klesá výkon o 10%. Nad 5.000 m.n.m. o čo viacej dymilo, o to menej ťahalo 🙂

Kontakt:

https://www.facebook.com/Northern-Slovakia-2-Northern-India-335774176489310/

Tatra 805 historic team

Tatra 805 historic team vznikl po první velké cestě uskutečněné mezi. 6.10-6.12.1989 do severní Afriky s vozem Tatra 805 expediční upravené pro pobyt pětičlenné posádky v přírodě.
Byla to poslední expedice která vyjela ještě ze zádrátovaného Československa.  Když se vrátila, svět se měnil a s tím přišla i možnost více a jednodušeji cestovat. Z původně jednoho projektu tak při další výpravě na Podkarpatskou Rus vzniká nápad vyrazit na východ. Po expedici Atlas 89, tak vzniká Asie 03. Zde na nejvýchodnějším místě cesty v Ulaan Baataru potom nápad na další cestu, tedy do Austrálie. Ta pod názvem Austrálie 05 má podtitul „Po stopách Dr.Bauma“. Poněkud delší časový odstup byl zapříčiněn komplikacemi s transportem na poslední A , tedy do Jižní Ameriky. Na druhý pokus se to daří. Po dvou měsích posádka končí ve Venezuelském Caracasu. Odtud není úniku. Posádka se vrací do Evropy bez auta. Po několika týdnech se tam znovu vrací Duše celého projektu a jediný účastník všech cest Petr, který s Danem Přibáněm převáží zatopenou Guanou do Georgetownu, odkud odplouvá Tatra do Evropy. Uzavírá se tak 22 let velkých výprav s Expediční tatrou.Těch akcí, kterých se účastnila Expedička bylo více.

Kontakt: www.volny.cz/t805.

 

Bronco namiesto hotela

Sme manželia, ktorým sa nechce vysedávať doma v papučiach, či kaprovať 10 dní v rezorte na lehátku. To nie je pre nás…my chceme zažiť viac!! Vyraziť za hranice pohodlia európskych regiónov, odtrhnúť sa z reality v ústrety neznámemu horizontu, prejsť neprejditeľné, navštíviť domácich, jednoducho skúsiť, čo ponúka svet cestovateľom bez plánu.

Zázemie na cestách a druhý domov nám poskytuje naše milované Ford Bronco. Jedná sa o stroj, ktorý je v našich zemepisných šírkach celkom ojedinelý. Tesne po tom, ako prišiel na svet v štáte Michigan, putoval prepravným kontajnerom cez oceán k nám do Európy. Kto ho priviezol, kedy a za akým účelom nevieme. My sme si ho doviezli z Nemecka v roku 2009 a odvtedy na ňom realizujeme menšie aj väčšie opravy a úpravy. Bolo vyrobené v roku 1991 a momentálne má najazdený neurčený počet míľ, keďže ukazovateľ rýchlosti nám nefunguje úplne korektne. Pod jeho kapotou bije poctivé detroitské srdce v podobe osemvalcového motora s objemom 5.8L. Auto máme prerobené aj na plyn (LPG), takže jeho prevádzka je aspoň o niečo viac šetrná nielen k našej peňaženke, ale aj k životnému prostrediu.

•Názov: Ford Bronco (Bronchitída)
•Dátum výroby: 6.12.1991
•Motor: 351W 5.8L V8 (210 PS)
•Prevodovka: Automatická E4OD
•Pohon: 4×4 + redukčná prevodovka
•Pneumatiky 33×12,5 R15

Kontakt:

www.facebook.com/bronconamiestohotela
www.bronconamiestohotela.com

Maringotka

Kde končí cesta, začínajú dobrodružstvá.
Keďže autá sú mojou prácou a cestovanie najväčšou záľubou, rozhodol som sa tieto dve veci spojiť. Prvý hobbycar Toyota 4Runner cestoval cez Ukrajinu a Rumunsko a Moldavsko. Po čase som po ho vymenil za vysnenú Toyotu Land Cruiser – bývalé hipisácke auto – viď fotka. Auto prešlo v roku 2014 rekonštrukciou karosérie a rámu, vymenili sme spanie za omnoho ľahšie a dorobili uzávierku. Spontánne pribúdajú aj ďaľšie modifikácie. Keďže času je málo, behom roka sa väčšinou vozí po nákupoch okolo Tesca, sem tam na nejaký offroad a počas leta vždy pribudne nejaká krajina. Za 2 roky už prešla 12 štátov a všetky možné druhy terénu.

Toyota Land Cruiser HZJ78 (Maringotka), r.v. 2000,  4.2D I6 (96kW)
4×4 + redukčná prevodovka, zadná uzávierka

fb.com/maringotkou